Podhůří Železných hor

Listopadové zamyšlení

Naše Bojkovsko, listopad 2005
Snad každý, kdo přijde na náš hřbitov, vzpomenout na své zesnulé, vstoupí také do hraběcí kaple. Zde uprostřed je pískovcová deska, která bývala překryta litinovou náhrobní deskou s erby hrabat Haugwitzů a Friessů, kde jsou v německém jazyce uvedena životní data zesnulé hraběnky. Tak jako mohutný litinový oltář je i tato deska výrobkem dávno zaniklých bojkovických železáren, které patřily zeti zemřelé, hraběti Larisch-Mönnichovi.
Nahlédněme spolu do archivů, abychom se dozvěděli něco málo oživotě lidumilné hraběnky Haugwitzové. Dne 17. srpna 1769 se v rodině říšských hrabat Friessů narodila dcera, která dostala jméno Žofie. Z dětství zatím toho mnoho nevíme. Dle dobového obrazu, který je v zámku v Lysicích, je zobrazena matka Anna Escherna hraběnka Friess se svými čtyřmi dospělými dětmi: Josefem, Viktorií, Žofií a Mořicem. V mládí Žofie studovala a žila ve Vídni. Její matka se dokonce stala dvorní dámou Marie Terezie, od které obdržela emailovou a zlacenou tabatěrku s briliantovými iniciálami M. T.
Významná francouzská portrétistka Vigeé - Lebrunová namalovala mladou 25letou Žofii ve Vídni v r. 1794 která ve svých memoárech vzpomíná Žofiiny hudební schopnosti, herecké schopnosti, ale především jejího nádherný hlas. Obraz je proveden téměř v životní velikosti, oděnou v antickém šatě, držící lyru. Její tvář je výrazných rysů, na tmavých rozpuštěných vlasech je posazen věnec z divokých listů. Dne 7. srpna 1794 se 25letá Žofie vdává. Za manžela si bera o rok mladšího Jindřicha Viléma hraběte Haugwitze, který byl c. k. komoří a doživotní člen panské sněmovny, majitel panství Náměště nad Oslavou a Kojetína. V létech 1784 - 88 studoval ve Vídni a je pravděpodobné, že se zde potkal se svou budoucí manželkou. Byl hlavou katolické větve Haugwitzů.
V r. 1797 se jim narodil syn Karel Josef, v dalším roce dcera Žofie a následovala ještě dcera Jindřiška. Jejich manželství však nebylo šťastné a harmonické. Po dobrovolném a smírném rozchodu manželů kupuje dne 30. března 1803 hraběnka Haugwitzová od hrabat bratrů Quiardů za 277 000 zl. světlovské panství a za 80 000 zl. léno vasilské.
Jako nová majitelka velkého panství na strategické výspě Moravy a sousedních Uher, byla si zajisté vědoma počátečních těžkostí spojených s hospodářskými i politickými problémy, před které byla nyní postavena. Jejím prvořadým cílem a snahou bylo hospodářsky a na vyšší úroveň dostat toto rozsáhlé a částečně zadlužené panství. Tehdy byl Nový Světlov, do kterého se i se svými dětmi a některými úředníky nastěhovala, stále ještě pevným hradem s padacím mostem a důmyslným opevněním. Zde jí zajisté scházelo vídeňské i náměšťské kulturní prostředí, především však vyspělá hudební produkce, která byla provozována v Náměšti. Postupně buduje ze Světlova středisko hudebního života kraje a hledané dostaveníčko tehdejší vznešené společnosti. Velikým úsilím jejího hospodářského správce Ant. Jackla došlo ke zvelebení hospodářství, které se projevilo ekonomicky. V r. 1820 byla zásluhou paní hraběnky a za jejího přispění postavena nová školní budova. Jako nový učitel a zámecký kapelník se uplatnil 21letý Daniel Zedník, který ve své písemné kvalifikaci uvedl, že umí řídit orchestr, sborový zpěv, hru na varhany a fortepiano, violu a dechové nástroje. Proto paní hraběnka nechala ze svých poddaných vyškolit 48 hudebníků, kteří v její společnosti, ale i poddaným, hrávali na Světlově. Na své náklady dala opravit ve zdejším kostele barokní varhany a vybílit kostel. V r. 1822 nechala kostel pokrýt novým šindelem s oběma šestibokými kaplemi na hřbitově.
U svých poddaných byla paní hraběnka velmi oblíbena pro své sociální cítění a dobré srdce. Byla to žena liberálních názorů snažící se vymanit z pout přísných šlechtických tradic a zvyklostí. Proslula svou neobvyklou závětí, která je pozoruhodná. Ve své závěti uvádí: "Protože jsem si tak zamilovala moje panství Světlov, je mým bezprostředním přáním a vůlí, abych tu na Světlově měla svůj hrob..." Hraběnka Žofie Haugwitzová, která byla kalvínka, zemřela v pondělí 27. dubna 1835 ve věku nedožitých 66 let. Ve svém testamentu déle uvádí:
Moje tělo budiž s nejnutnějším opatřením uloženo do mého posledního lože, budiž tak dlouho střeženo a pozorováno, až moje smrt nad vší pochybnost zjištěna bude. Pročež pověřuji 4 strážce, každému budiž vyplaceno 20 zl. za odstřídanou hlídku, pak za mé tělo, které opustila od1učitelná duše k milosti a milosrdenství svého Stvořitele bez všeho násilí, 6ti chudým mužům, kteří mne k hrobu ponesou, budiž jednomu každému po 5 zl. vyplaceno, duchovním určuji za pohřeb 100 zl., při této příležitosti budiž chudým mého panství 100 zl. rozděleno.
Ústavu chudých v Bojkovicích (chudobinci) určuji 50 zl.‚ normální škole a invalidnímu fond. každému po 50 zl., protestantskému kostelu ve Vídni odkazují 100 zl.
Bojkovickému kostelu odporoučím 500 zl., aby každoročně v den mého úmrtí motlitby za mne byly držány. (brzy bylo zapomenuto, protože byla kalvínkou, nemohla být pochována v kryptě kostela).
V další části závěti jsou stanovena dědičská práva rodinných příslušníků a rodinných přátel. V dalších bodech závěti se uvádí:
Mým úředníkům spolu s juticiárem odkazuji po mé smrti roční penzi následující tak dlouho, dokud živi budou.
Ti, kteří u mne 40 let bez přerušení byli zaměstnáni, celý služební obnos peněžní i s deputátem celoživotně. ti, kteří mají u mne 30 let služby ‚ 3/4 gáže celoživotně, ti, kteří mají 20 let služby, obdrží poloviční služné a deputát, ti, kteří 10 let jsou ve s1užbách obdrží 1/4 služného a čtvrtý díl deputátu, můj kočí Dionýsius Nátěsta mimo plat obdrží i naturálie, totéž můj sluha Mates, však jak svrchu psáno d1e služebních let, drábům, podkoním, služebným děvčatům správcům ovčíren, ovčákům, odkazuji celoroční služné spolu s deputátem, což může být zaplaceno ve dvou dávkách během roku. Muzikantům odkazuji každému jednomu roční odměnu tak, jak ji obyčejně dle svých zásluh brávali.
Závět obsahuje celkem 19 bodů, ve kterých je na všechny pamatováno, jak na rodinné příslušníky, přátele, tak v dosud u šlechty v neobvyklé míře na své poddané. Poslední vůle‚ kterou vlastnoručně a při plném vědomí podepsala dne 20. 7. 1833 na Novém Světlově, zveřejněna byla v c. k. zemském právu dne 5. 5. 1835, při jeho jednání.
Letos je tomu již 170 let, kdy tato vzácná a vzdělaná žena hraběnka Žofie Haugwitzová odešla ze života našich předků. Do jejich srdcí se hluboce zapsala pro své do té doby nevídané sociální cítění se svými poddanými. Zaslouží si i naši úctu a tichou vzpomínku.
Z různých pramenů

Oldřich Juračka

Diskusní fórum čtenářů
(prozatím žádný názor)

DALŠÍ INFORMACE: Muzeum Bojkovska
Zveřejněno 13.12.2005 v 07:34 hodin
člen
Železnohorského
regionu
logo: MAS Železnohorský region